Tak státní maturitní zkoušky mám za sebou a teď si jdu postěžovat. Ne, ve skutečnosti to nebylo tak strašné, naopak často příliš mírné, ale ten zmatek po celý rok naháněl nejednomu maturantovi strach. Teď můžu myslím jen potvrdit to, co jsme si o státních maturitách všichni mysleli od začátku – jsou to vyhozené peníze. Přípravy trvaly už přes deset let a prý spolkly 680 milionů korun.
Když jsem nastupoval v září do maturitního ročníku, nebylo zdaleka ani jisté, zda se státní maturity budou konat, ostatně to nebylo jasné ještě v prosinci. Proto samotní učitelé netušili, na co by nás měli připravovat. Nikdo nevěděl nic. Později naše učitelka angličtiny byla na nějakém školení a jako jediná nás začala na státní maturity opravdu připravovat. Věděli jsme velmi dobře, jak budou obě zkoušky (ústní a písemná) vypadat a tak jsme se tohoto předmětu moc nebáli. Naproti tomu o zkoušce z českého jazyka a literatury jsme nevěděli až do zkoušek téměř nic. Tedy ne tak úplně, probíhaly dvě kola maturitních generálek, takže nějakou představu alespoň o písemné části jsme měli, ale výsledek stejně vypadal jinak.
Seznam povinné četby (tedy pravidla jak si ho sestavit) se měnil opravdu až do poslední chvíle. Ten měl každý odevzdat do 31. března, ale kvůli změnám na poslední chvíli a zmatkům, kdy nikdo nevěděl, jak to vlastně má být jsme jej odevzdávali až v dubnu. Nebyla tedy šance některé knihy opravdu včas přečíst, takže většina zvolila tu horší možnost – podívat se na film.
Už u maturitních generálek se objevily různé nesmysly. Otázky z předmětu Český jazyk a literatura často neměly nic společného s češtinou, natož literaturou. U některých otázek si ani učitelé nebyli jistí odpovědí hlavně kvůli jejich nejednoznačnosti. Až se divím, že se v ostrých testech neobjevila podobný chyba jako v doprovodné webové soutěži nových maturit – u jedné otázky byla hned pod zadáním napsána správná odpověď.
U ústní části jsem si hned v prvním předmětu – ČJL – vytáhl poezii, Kytici. Ještě před vstupem do učebny jsem si říkal, že hlavně nesmím dostat žádnou poezii, takže jsem byl na potítku celkem vyděšený. Nakonec jsem přecijen něco řekl a i když jsem si do poslední chvíle myslel, že toho bylo málo, nakonec jsem měl 8 bodů z možných 9. Následovala školní část maturit, která proběhla celkem v pohodě. Ta byla z předmětů dějiny výtvarné kultury, navrhování webů a obhajoba praktické maturitní práce. Poslední část byla z angličtiny, po předchozích zkouškách a také díky výborné přípravě od naší učitelky jsem neměl příliš strach a prošel jsem s plným počtem bodů. Samotná zkouška z angličtiny byla podle mého názoru vymyšlena celkem dobře.
V písemné části asi všechny zarazilo, že didaktický test z češtiny nebyl vlastně vůbec z češtiny. Pravopisu a gramatiky se týkalo několik málo otázek, literatura tam nebyla podle mě žádná. Místo toho šlo spíše o test všeobecných předpokladů a to ještě s několika nejednoznačnými otázkami. Naproti tomu u angličtiny bych asi neměl výhrady, dokonce i otázka s přiřazováním osob ke správným hotelům byla tentokrát celkem jednoznačná (v generálce tomu tak úplně nebylo). Poslech byl čten pomalu a srozumitelně, navíc ještě jednou zopakován. Zato v CERMATu nebyli schopni správně sestavit popis, jak postupovat při zadávání testů, takže ve výsledku nám podle pokynů zkoušející rozdal záznamové archy a později zjistil, že podle dalšího bodu jsme je ještě dostat neměli. U slohové práce z češtiny jsem neměl problém si z deseti nabízených témat vybrat, takže nezbývá doufat, že jsem napsal opravdu správný slohový útvar. Podobně u písemné práce z angličtiny byla témata celkem použitelná, jen jsem měl trochu problém se přesně vejít do daného počtu slov tak, abych naopak nepřekročil limit. Smysl takového omezení jsem nepochopil.
Žádné komentáře:
Okomentovat